Kosmas – 900 let

Unie výtvarných umělců Plzeň, spolek, jehož je PB zvláštním řízením osudu také členem (to jsou paradoxy, pane Vaněk!), provozuje kromě své výstavní galerie, kterou leckdo zná (Trnkárna na náměstí), i malou prodejní galerii, kterou zase leckdo nezná (dole v Dominikánské, hned vedle nocležny Městské policie). Přízemní galerie s velkou výlohou, po mnoho let evokující mix marockého bazaru a obchodu se smíšeným uměleckým zbožím, prošla loni proměnou – nevelký prostor byl zkulturněn, v rámci možností odbazarován a snad trochu zbaven odéru výtvarného hokynářství.
Součástí dispozice je i zasedačka, kde se konávají schůze či osvětové akce činovníků spolku. Vedení unie, držící se pravidla, že žádná stěna nesmí zůstat prázdná a na každé musí viset aspoň jeden umělec, požádalo Botku (to jsou paradoxy, pane Vaněk!!!), jestli by v rámci plánované výstavy „Kosmas – 900 let výročí úmrtí“ nedal do zasedačky cosi ze svých knižních ilustrací. Jenže on jich PB moc nemá – hříchy mládí skončily dávno ve sběru, Cirque Citroën už vystaven byl, takže z „plnohodnotných“ knížek (tj. majících ISBN) zůstaly dvě – Kaslův Psí Spasitel a Dubničkův Recitátor 1. Obojí jsou rozsahem i formátem nevelké knížky… nu což, upleteme zase jednou z h… bič, na těch dvou knížkách to postavíme a doplníme něčím příhodným z archlívu – koneckonců, má se to válet v šupleti, tak to bude pro změnu chvíli strašit na zdi…
Avizovat pidi-výstavu, která zaplácne akorát tak jednu zasedačku, to by se PB normálně styděl, ovšem je to v dramaturgickém plánu UVU a když už to tam je, tak to holt proběhne i s vernisáží – tedy pidi-vernisáží, samosebou (a na nic menšího než lentilky místo obligátních jednohubek PB nepřišel). A aby to nebylo tak strašlivě jalový, tak po pidi-zahájení s pidi-občerstvením bude následovat pidi-přednáška s názvem „Chceme samo-domo vydat knížku a víme o tom prd: rady a návody“. Takže všichni ti, kteří dělají/dělali/či dělat chtějí nějakou knihu bez zázemí nakladatelství, mohou přijít nasosat či se podělit o know-how.